Povídání

Bavili jsme se o brontosaurech. Mamka si zase stěžovala, že jí to nemyslí - a jak dítko začne kopat, tak se to s myšlením zázračně vylepší. Na chvilku. Tož o sobě prohlásila, že je brontosaurus - nevýkonný mozek v hlavě a výkonný v břiše.
Taťka vznesl námitku: "Ale brontosaurus neměl mozek v břiše, ale vzadu na hřbetě!"
Vítek to rozsoudil: "Taťka má pravdu - vždyť ho měl v batohu!!!"

Když jsme prošli u babičky, měl Vítek dovoleno jít bušit do klavíru. Usedl, vyžádal si noty a začal hrát. Za chvilku mamka nakoukne - pohled pro bohy (nebo neváhej a toč): Vítek sedí u klavíru, lehce nakloněn vpřed, upřeně hledí do otevřeného zpěvníku, rukama rytmicky buší do kláves a do rytmu zpívá píseň vlastní výroby: "jede vláček, má moc vagónů, veze pana výpravčí, jmenuje se Pendolíno..."

Vítek si hraje v pokoji s mašinkami (dostal k Vánocům dřevěné s dřevenými kolejnicemi) - rozebere kus kolejiště - a u toho vypráví o tom, že přišel veliký vítr až koleje rozbořil - pak jede vlakem až na konec kolejí (dojede k té rozbořené části) a povídá: "jéje, myslí si mašinka, protože rozbořený koleje ještě v životě neviděla."
Proč my vlastně ještě platíme poplatky za rádio?