Jeníček a...?

Kluci dnes ráno jeli samostatně autobusem do města. Dávala jsem jim ještě kupu "dobrých rad" na cestu, zvláště Jarošovi, aby se nezačal Vítkovi zpěčovat, když ten ho má na povel. Po chvíli sugestivního vysvětlování, jak mají jít pěkně spolu, nejlépe za ruce, už to Jaroš nevydržel a za mohutného chápavého přikyvování mi skočil do řeči: "Jasně, mami, jako Jeníček a Karkulka!"