Mámino lamento

Musím si "postěžovat",

Jaroš už zcela normálně leze. A nabírá stále vyšší rychlost. Před týdnem a půl přišel na to, že má kolena - a dnes už leze nejen po kolenou, ale zkouší se i odrážet napnutýma nohama (takový běh v předklonu), ruce má silné, takže je najednou opravdu všude. Dokáže vydolovat odolné chuchvalce prachu prakticky odkudkoli, pořád ho odněkud zachraňuju. Spát ho musím i přes den dávat do špruslové postýlky. A hrozně moc jí. Ale alespoň že pořád spí přes den asi 3x a pak ještě 11-12 hodin v noci, jinak bych už vážně padla... Vítek lezl sice dřív, ale nezlepšoval se tak rychle - Jaroš se učí snad z hodiny na hodinu. Je to děsné zvíře! Utěšuju se jen tím, že by mohl mít dřív rozum... Ale právě nám začal ten "infarktový rok" mezi 1/2 a jedním a půl rokem. Už aby byl barák obyvatelný, tohle zvířátko budem muset vypustit na zahradu, jinak nás doma všechny zničí!

Mějte se krásně!

PS: Ať to nemusíte počítat - Jarošovi je 7 měsíců a 1 týden.